Informace o přijímacích zkouškách na střední školu

Škola sama o sobě byla super, těch šest let dřiny se rozhodně neztratilo, díky tomu jsem s přehledem zvládla vystudovat poměrně náročný obor na VŠ, který dal spolužákům z jiných gymplů zabrat. Naučili mě tu jak do hloubi logicky uvažovat, tak i nabiflovat se za krátkou dobu velké množství učiva nazpaměť. Jenom úroveň angličtiny tu byla mizerná, ale dalo se skoro každý rok jezdit na výměnné pobyty. Druhá věc byl kolektiv. Vysoce inteligentní lidé dovedou být velice zlí, rafinovaní manipulátoři, a když jste třeba citlivější povahy, můžete to dost odskákat, jako třeba já. V naší převážně holčičí třídě se vyskytlo hned několik takových agresivních jedinců, namyšlených, životem zatím moc nezkoušených a z domova rozmazlovaných, kteří měli potřebu hledat si oběť, na které by si vylévali své frustrace. Taky to byla třída plná individualistů, byli jsme rozděleni na skupinky, neuměli jsme se na ničem domluvit. Je to asi o štěstí, protože ve vedlejší, paralelní třídě byla přátelštější atmosféra a celkově mi tam přišli lidé mnohem sympatičtější a méně namyšlení. Zpětně lituju, že jsem třídu nezměnila, mohla jsem mít hezčí dospívání a mládí, i když to byla taky drsná škola života.