Informace o přijímacích zkouškách na střední školu

Asi takhle - na GJN jsem šla kvůli spolužákům ze základky, kteří se tam hlásili. Což byla moje první a největší chyba, které jsem se mohla dopustit. Kdo sem jde, měl by si zjistit, o jakou školu se jedná, uvědomit si, proč sem chce a čeho má v plánu v životě dosáhnout (nebo alespoň vědět, proč stráví další roky života ležením v knihách, pokud mu nejde učení samo). Jakmile tohle člověk ví, má z poloviny vyhráno. Tohle můj případ nebyl, od dětství jsem věděla, že bych se ráda věnovala umění a tahle škola je od toho tak daleko, jak si jen člověk dokáže představit. Na druhou stranu jsem na výběrové základce (na dobré jazykovce) byla vždycky mezi těmi lepšími a nevypadalo to, že bych byla pozadu v přírodovědných předmětech. Omyl. Dvakrát omyl. Na základce můžete být sebelepší, ale tady se teprve ukáže, jak na tom kdo je. Interiér i exteriér školy je úžasný. O tom žádná. Atmosféra taky super, pokud zrovna není období pololetek, čtvrtletek a podobně. Kolektiv skvělej. U toho tedy spíš záleží, jak dobře se člověk umí začlenit a jakou má třídu (na kterou já měla zrovna štěstí), ale pokud se přes to člověk překouše, těžko najde lepší lidi. A profesoři? Když si zvyknete na jejich systém a dokážete odhadnout, co po vás v testu budou chtít vědět, s notnou dávkou sebemotivace to učení s nimi půjde. Angličtinářku jsme měli nejlepší, jakou jsem za svůj život na všech třech školách, kterými jsem prošla, potkala. Wittbergerová. Té dámě (a teď už podruhé mamince) klobouk dolů. Čeština špatná. Z té nevím o nic víc, než když jsem na školu přišla. A to byla jedním z mých oblíbených předmětů. Matematika, chemie a fyzika na úrovni, ale musíte na to mít mozek a pokud ten nemáte, alespoň vůli věnovat počítání příkladů přes víkend, i když třeba nemáte psát další týden žádný test (což se stane jen ve výjimečných případech, ten týden bez testu). Pokud ani tu nemáte, vaše šance projít ročníkem je mizerná. Francouzštinářku (Součkovou) jsem měla taky skvělou. A to říkám i přes to, že jsem ty tři roky procházela pokaždé se čtyřkou na vysvědčení, nikdy líp. Když do toho nemáte ochotu vrazit ten čas, tak je to těžký. Každopádně jsem si od ní alespoň odnesla tipy na knížky, informace o životě ve Francii, bezpočetkát jsem se na jejích hodinách zasmála a i s tou čtyřkou bych se asi jakž takž domluvila. Na škole je také velký výběr mimoškolních aktivit. Já sama za sebe bych doporučila určitě dramatický kroužek s paní profesorkou Kubíkovou, který má úroveň a pokud ve vás ten herec dřímá, paní profesorka ho z vás vytáhne, a pak také sbor, na který chodí i lidé z jiných škol (externisté) a absolventi, takže potkáte i nějaké ty nové tváře. A pár jedinců je tam je tak talentovaných, že jsem jenom valila oči (nebo spíš uši), když jsem je slyšela. Ze školy odcházím po třech letech. Po dvou povedených reparátech (chemie, matematika) a po letošním konečném nepovedeném z chemie. Teď se těším do prváku na SPŠO (střední průmyslová škola oděvní), kde se, jak čekám, snad konečně najdu, i když mi to trochu trvalo. Každopádně na GJN určitě nebudu vzpomínat ve zlém, škola mi toho dala hodně, dospěla jsem, měla jsem možnost pohybovat se mezi skupinami odlišných lidí s odlišnými zájmy a našla jsem si přátele, které (doufám) jen tak neztratím. Pro ty, co sem hodlají dělat zkoušky - zkuste to. Nic za to nedáte. Třeba se chytnete, půjde to a vyjdete z jednoho z nejlepších gymnázií. A když ne, pořád máte nějakou dobu přejít na jinou školu, ale jednejte včas, abyste zbytečně neztráceli roky.